Šťastný o olympiádě, národní hale i financování sportu: Peníze na mládež, ne do motorek
Sportovní prostředí na něj dlouho čekalo a teď si od něj hodně slibuje. Nejenom proto, že bude hospodařit s rekordním objemem peněz. „Chci co nejvíc projektů pro děti a mládež. Obrovské velké investice naopak musíme odložit,“ říká Boris Šťastný, první český ministr pro sport, prevenci a zdraví v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport a web iSport. V něm si stěžuje na zničující přístup Prahy vůči sportu.
Premiér Andrej Babiš ho pokáral, že byl málo urputný, když se jednalo o finance pro ministerstvo sportu. Boris Šťastný výtku vysvětluje. Proč udělal změny v NSA? Proč zůstala viset nevyužitá miliarda korun? Souhlasí s halou „pro Sáblíkovou“? Proč má (hlavně) Praha vůči sportu až zničující přístup? A chtěl by v Česku uspořádat olympiádu?
Jste historicky prvním ministrem sportu v Česku. Co jste zatím zjistil o stavu sportu u nás?
„Zjistil jsem několikero věcí. První, z hlediska vlastně politického řízení, jsem zjistil, že agendy jsou rozmístěny do jednotlivých úřadů, nikdo se s nikým moc nebavil a nekoordinoval to. Agenda sportu je v Národní sportovní agentuře, je pod ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Branný sport pod obranou, pod vnitrem je Olymp, pod ministerstvem práce a sociálních věcí je sport handicapovaných. Celá agenda spadá prostřednictvím pohybových aktivit i pod ministerstvo zdravotnictví, výživa zase pod zemědělství. To jsou agendy, které teď koordinuji. Druhá věc: NSA potřebuje nutně proměnu. Na tom jsme začali intenzivně pracovat fakticky od první minuty.“
Proč potřebujete tuto proměnu ze všeho nejvíc?
„První věc, kterou bylo nutné vyřešit, je zabránit střetu zájmu lidí, kteří se na řízení agentury podíleli. V poradním orgánu vedení rady seděli lidé, kteří zastupovali organizace – příjemce dotací. Neznamená to, že je to automaticky trestné, ale určitě to není etické. Oni na jednu stranu radili, jak mají dotační programy vypadat, a na druhou stranu reprezentovali sportovní prostředí, které dotace přijímalo. To jsme vyřešili. My jsme nejenom vyměnili dva ze tří představitelů rady NSA, ale také jsme zrušili poradní orgán, nahradili jsme ho Radou vlády pro sport, prevenci a zdraví, kde jsme jasně stanovili zákaz střetu zájmů. A pak je tu i nutnost přenastavit jednotlivé programy.“
Jak?
„Tak, aby se peníze rozdělovaly efektivně, transparentně, predikovatelně a férově. V tomhle ohledu jsme samozřejmě některé věci zdědili už rozběhnuté z minula, čili nebylo možné do nich zasahovat, protože by se nedostaly peníze sportovcům. Třeba dotace typu Můj klub a tak dále. Ale třeba u investičních výzev to dozná řady proměn. Pak je samozřejmě další věc týkající se národních sportovních center, akcí mimořádného významu, ať už na národní, nebo mezinárodní úrovni. Pracujeme určitě i na změnách v oblasti rozhodčího soudu. A čeká nás velká změna legislativy.“
V čem se legislativa změní?
„Existuje zákon o podpoře sportu. Chceme, aby existovaly registry dotací. Dneska pomalu nikdo neví, kolik peněz kam se dává. Vezměte si, že nějaké příspěvky dává NSA, jiné třeba kraje, města, obce, i třeba na jeden jednotlivý projekt. A tyto informace se nikde nesbíhají. Peníze, které jdou do sportu, do sportovních organizací, jsou nějakým způsobem utráceny, investovány. Ale na rozdíl od mnoha dalších odvětví, jako je třeba zdravotnictví, tam není povinnost zveřejňovat smlouvy mezi jednotlivými sportovními organizacemi a jejich dodavateli. To je problém třeba Českého tenisového svazu, kdy až později se přišlo na to, že dotační peníze byly využívány zřejmě jinak, než jak bylo nastaveno. Financování sportu se zabrzdilo oproti některým dalším odvětvím, kde transparentnost je a je vyřešená. Já zažil transformaci českého zdravotnictví, takové věci už jsou dnes samozřejmostí, kdy dodavatelé jednotlivých služeb, léků musí věci dělat transparentně. Tam jsou výběrová řízení, kdy není možné, aby někdo předběhl tím, že podá přihlášku o kousek dřív než ten druhý.“
Českému sportu zkrátka chybí systémové nastavení?
„Řada věcí vznikla, ale pak se zastavila. Skutečně to bylo asi překotné období v minulosti, kdy správná cesta byla vyčlenit financování sportu do dotační agentury. Po vzniku NSA ale mělo následovat několik dalších kroků. Jedním z nich je vznik pozice ministra pro sport, prevenci a zdraví, protože my do toho můžeme dát určitý systém, koordinaci a zase to posunout dopředu.“
MUDr. Boris Šťastný
Narozen: 8. dubna 1970 (55 let)
Funkce: ministr pro sport, prevenci a zdraví (Motoristé sobě)
Povolání: politik, poslanec, lékař
Další činnost: podnikatel (dříve sportovní odvětví, nyní zdravotnictví), zakladatel sítě Alzheimer Home, bývalý poradce prezidenta Václava Klause
Ostatní: držitel medaile Za zásluhy 1. stupně (2022), ženatý, dva synové
V původním návrhu rozpočtu pro NSA bylo 7,4 miliardy korun. Premiér Babiš řekl, že by to mělo být o 800 milionů víc a že jste byl málo urputný. Byl jste málo urputný?
„Prvotní návrh byl okolo osmi miliard korun. A my jsme čelili a čelíme doteď obrovskému schodku v rámci státního rozpočtu. Dosahuje 310 miliard korun. Při jednání s ministerstvem financí všechny rezorty musely hledat někde úspory. A ministerstvo financí přišlo s tím, což je pravda, že z minulosti zbývá sportu 1,4 miliardy korun nespotřebovaných nároků. Jinak řečeno, v minulých letech schválila Poslanecká sněmovna na návrh vlády rozpočet a tyto peníze nebyly proinvestovány, utraceny, nedostaly se do sportu. Zůstaly tam, zjednodušeně řečeno, viset. Z těch 1,4 miliardy je jako jediných alokováno 300 milionů korun na dostavbu či výstavbu haly v Brně. A ostatní peníze jsou k dispozici. Takže ministryně financí v té chvíli zcela logicky řekla: ‚Ano, jestliže zde máme nespotřebované nároky ve výši 1,4 miliardy, tak pokud snížíme rozpočet o 800 milionů, pořád se do sportu dostane víc peněz.‘ My jsme na to ale reagovali a je dobře, že pan premiér, toto je takové jeho pošťouchnutí, říkal správně: ‚Ano, je potřeba bojovat o to, aby se tam peníze vrátily.‘ Protože když moje pozice vznikala, jasně jsme si řekli, že musíme dát mnohem víc peněz do sportu. Podařilo se udělat pozměňující návrh a tím se do sportu dostane evidentně nejvíc peněz v historii.“
Máte už přesný plán, jak budou tyto prostředky rozděleny?
„Řešíme s NSA, aby peníze nezůstaly nerozdělené. První, kde se dají uplatnit, jsou investice do 10 milionů korun. Tam je dnes téměř 200 výzev, 200 přihlášek. Horečnatě se vyhodnocují. Pokud by se podařilo vyhodnotit tyto přihlášky, bylo by možné de facto uspokojit všechny, kteří hledají peníze pro nová malá sportoviště či rekonstrukce malého rozsahu. Což koreluje s programovým prohlášením vlády, kdy říkáme, že je třeba podpořit infrastrukturu, která je dnes v Česku v průměru starší než 50 let. Podpořit ji i na nízkoprahových, malých hřištích, malých investicích. Aby bylo co nejvíc projektů pro děti, mládež a širokou veřejnost. Zbylé peníze budeme ještě řešit. Nějaké určitě půjdou po dohodě s ministrem školství do sportovních tříd. Co naopak musíme trochu odložit, jsou ty obrovské, velké investice, často v miliardách v rámci takzvaných národních sportovních center.“
Nebudou na to peníze?
„Jestliže tady někdo staví halu třeba za dvě miliardy korun a z toho 1,7 miliardy korun zaplatí kraj, proč má NSA dávat zbývajících 300 milionů? Je lepší, aby je dala dětem na sport. Když už má někdo tolik peněz a kraj, což je strašně dobře, ty peníze najde, tak by si ten malý chybějící zlomek mohl dofinancovat sám. My to dáme dětem nebo do menších celků. Což ale neznamená, že se nemusíme bavit, jak má vypadat velká infrastruktura. Čeká nás velká debata o Nymburku, o sportovních zařízeních v jednotlivých krajích. Budu se o tom bavit nejenom na úrovni NSA, ale i se sportovní veřejností a odborníky. Chceme přijít s návrhem komplexního řešení. Abychom věděli, že tady je celorepublikové centrum pro tyto sporty, tady je národní krajské centrum pro tento a tento sport. A měli koncepci, kterou by schválila vláda, a vše bylo naplánované na mnoho let dopředu.“
Musíme rozhýbat republiku
Mluvíte o nových sportovištích, vyzýváte v kampani lidi, aby chodili po schodech. Je pro vás prioritou rozhýbat Česko, rozhýbat děti, aby se dostaly na vzduch?
„Chození po schodech je kampaň, která nic nestojí, ale začíná fungovat. Dostáváme do jednotlivých veřejných i neveřejných budov cedulky za pár korun. Opozice si z toho dělala trochu legraci. Není to o tom, že byste zhubl, když jdete po schodech, ale můžete si o desítky procent snížit riziko komplikace kardiovaskulárního onemocnění. Jsou to drobné změny. My musíme rozhýbat Českou republiku. Co je důležité: věk dožití ve zdraví je u nás 61 let, zatímco ve skandinávských zemích se blíží sedmdesátce. Každý rok rozdílu je 40, možná 60 miliard korun ze státního rozpočtu. To jsou obrovské peníze, které bychom ušetřili v rámci civilizačních onemocnění, léčby, následné invalidity. Nám se nedostávají peníze do sportu a toto jsou řádově větší prostředky k využití.“
Co děti a jejich odklon od pohybu? To je velké téma.
„Děti, to je velký problém po covidu. Prostě se méně hýbou. Když má generace dostala zaracha, byl to nejhorší možný trest. Nemohl jsem na hřiště a musel sedět doma. Dnes děti sedí u počítače, víc než 25 procent dětí trpí nadváhou, obezitou. Čísla jsou alarmující. Musíme je dostat od počítačů a na hřiště. Proto potřebujeme infrastrukturu a také lidi v rámci těchto sportovišť. Proto připravujeme program třeba pro kustody. Abychom mohli zafinancovat lidi, často seniorního věku, kteří se postarají o sportoviště, které je prázdné a zavřené, protože ho nemá kdo odemknout a zkontrolovat. Jedná se třeba o trenéry nebo učitele tělocviku v důchodu. To je základ, který my musíme udělat.“
Věčným tématem je zvýšení počtu hodin tělocviku. Jen se nikdy nic nezmění…
„Vedeme s ministrem Plagou velkou debatu, protože školství říká, že penzum hodin už je naplněno. Já bych si přál určitě o jednu hodinu tělocviku víc. Ale ono to stojí nějaké peníze na pedagozích. Samozřejmě potřebujete nějakou tělocvičnu, hřiště. Přemýšlíme i o různých experimentech, třeba zkrátit vyučovací hodinu ze 45 minut o pět, čímž bychom získali víc času na sport. Další obrovský, hrozný problém jsou omluvenky. Dřív byly výjimkou. Dneska podle různých dat se až třicet procent dětí omlouvá z tělocviku a vůbec na hodiny nenastupuje. To se musí taky změnit.“
Oblast vašeho ministerstva je strašně široká. Stanovili jste si vyloženě prioritní body?
„Máme priority dané programovým prohlášením vlády. Já jsem tady už o mnoha věcech hovořil. Prioritou je přenastavit financování sportu směrem k transparentnosti a nezávislosti na vnějších vlivech NSA. Ještě jsem nemluvil o branném sportu a branné výchově. Vezměte si, co se v těchto dnech děje na Blízkém východě, co se děje za strašnou válku na Ukrajině. Je potřeba zavádět zpátky brannou schopnost lidí a i v takovémto případě mít nějakou fyzickou připravenost. S tím souvisí i duševní odolnost, kdyby se něco takového začalo dít, abychom na to byli připraveni.“
To řešíte s ministrem obrany?
„Mluvíme s ministrem obrany o řadě věcí. A ono to bude chvilinku trvat. Museli jsme to vzít od toho nejdůležitějšího a budeme postupovat dál. Nejdřív musíme narovnat všechny věci v NSA, připravit legislativu. Jsem ale přesvědčený, že během letošního roku tyhle věci dáme do pořádku.“
Peníze by měly jít hlavně do mládeže
Nemáte někdy pocit, že sport si zvykl natahovat ruku ke státu a málo se o sebe starat?
„Peníze jdou do sportu z různých zdrojů, bohudík i spousta soukromých peněz. Jsou různé modely financování. Na Slovensku jsou alokované prostředky ze státní loterie. To je velká debata, která tady léta probíhala. V České republice to nemá moc historii, ministři financí vždy chtěli co nejvíc peněz na svou hromadu a pak je přerozdělovat. Není to o natahování ruky. Je to o nějakém řádu.“
Neboli říkáte, že s lepším systémem by se peníze rozdělovaly smysluplněji.
„Ono to není jenom ve sportu. Stejné to bylo v oblasti sociální, v oblasti zdravotnictví. Podívejte se, jak se rozdělují peníze na krajích, městech. Musí tam být nějaký systém a stanovení priorit. Aby to nebylo o tom, že tady sedí komise a říká: To se mi líbí, to se mi nelíbí, pro tohle hlasujeme, pro tohle ne. Měl jsem tu nedávno šéfa České squashové asociace. Malý sport, který není úplně prioritizován jako některé ostatní. On a mnoho dalších takovýchto malých sportů mi říká, že měli pořádat mistrovství republiky s mezinárodní účastí nebo MS s účastí desítek zahraničních sportovců. Šlo jim o statisíce korun a nikdy se k nim nedostaly. Jedná se o sporty, ke kterým můžete dostat mládež, děti. Nedaří se jim prosadit. Je hodně dobře, že máme prioritizované sporty, jako je fotbal, hokej, florbal, atletika. Ale jsou i menší sporty, jež se nedostanou k prostředkům. A místo toho se najednou má poslat 100 milionů korun na závody motorek. Děti na motorkách nejezdí. A já chci, aby peníze šly hlavně do mládeže.“
Jako Motorista?
„Já neříkám, že motorsport nemá dostat peníze. Ale musíte se podívat na to, kdo má z jednotlivých událostí prospěch. Jestliže sem přijedou desítky, možná stovky tisíc lidí, někde se tu ubytují, někde se stravují, dávají regionu prospěch, měl by to být spíš kraj a město, který dá akci víc než NSA. Zatímco kde má sportovní akce pro danou lokalitu marginální význam, má to být naopak. Takhle je třeba se na to dívat, přede mnou se na to tímto způsobem nikdo nedíval.“
Praha sedí na penězích
Mluví se o tom, že municipality a zejména pražský magistrát disponují obrovskými prostředky na účtu, které by mohly pomoci sportu. Proč nejdou? A je šance si na ně sáhnout?
„Ne všechny kraje se chovají tak šíleně jako Praha, která má na účtech snad 200 miliard korun a na sport dává jednotky stovek milionů korun. To je zničující přístup.“
Kdo s tím pohne?
„Voliči. My Motoristé budeme kandidovat i v Praze a míníme voličům připomínat, jaké významné sportovní stavby se v předchozích letech uskutečnily. Máme zdevastovanou Štvanici, zdevastovaný strahovský areál, byť uvnitř využívaný fotbalisty. Ale jde i o okolí, kde by se dalo vytvořit množství sportovišť. Byl jsem se podívat v nádherné aréně v Jihlavě a blahopřál panu hejtmanovi k investici, v Českých Budějovicích nám pan hejtman prezentoval připravovanou halu, vidím, co se vytváří v Pardubicích a jinde. V Praze se neděje nic. Ukažte mi, co tu politická reprezentace udělala?“
O2 arena stojí 22 let.
„Je tady 22 let a je skvělá. Když ji porovnám s olympijskou halou v Miláně, je to rozdíl jako mezi tříhvězdičkovým a naším pětihvězdičkovým hotelem. Postavila ji soukromá společnost a je dobře, že je, ale takových prostředí musí vznikat víc.“
Proč Praha sedí na penězích? Předchozí vláda zase měla nevyužitou 1,1 miliardy na sportovní infrastrukturu.
„Na tak velké projekty musíte mít systém. V tomto ohledu Praha nefunguje. Radši zúží magistrálu a přidá tam tramvaje skrz Václavské náměstí za miliardy, aniž by o to kdokoli žádal. Komu to pomůže? Máme tam několik výstupů z metra, ve Vodičkové a Jindřišské tramvaje jezdí. Tak proč? Protože pan bývalý primátor Hřib měl asi rád tramvaje, tak se investuje do tohoto a na sportoviště se nemyslí. Jestliže se tu utrácí přes 300 milionů a jen na úrocích mají miliardy, proč to nedají zpět do sportu? Je to chyba politické reprezentace. Město Praha neudělalo pro sportovce prakticky nic.“
A ta řekněme státní miliarda?
„Nestihla se proinvestovat. Může se stát a děje se, že v případě špatně nastavených podmínek žadatelé o peníze, kluby, svazy a dále, se k nim nedostanou. Zrovna jsem narazil na šílenou věc, kterou musíme zrušit. NSA v minulosti nastavila pravidlo, kdy například žadatel o peníze na šatny nebo umělku, rekonstrukci hřiště či povrchu, musí dokládat, že na daném sportovišti bude fungovat i další sport. Co udělají? V sousední vesnici se sejdou s chlapy v hospodě a řeknou jim, ať najdou na oko lukostřelce a podepíšou papír, že na novém fotbalovém hřišti budou střílet. Jen proto, aby splnili potřebné body. Absolutní kraviny. Pravidla se záměrně nastavila komplikovaně.“
Aby žádostí bylo co nejméně?
„Ptal jsem se, proč tomu tak je. Do částky 10 milionů korun, což je každé hřiště a tedy nejdůležitější položka, by vypořádali 20 až 30 žádostí. Ale zkomplikovali proces tak, aby žádostí bylo co nejmíň. Má to být přece naopak. Já chci vypořádat stovky záležitostí. Zjednodušit to lidem. Dávat jim takto nesmyslné podmínky je proti sportu a zdravému rozumu.“
Rychlobruslařská hala není marketinkový tah
Raději podpoříte menší projekty, ale ať jich je co nejvíc, než ty megalomanské. Takže radši spoustu dejme tomu desetimilionových projektů než jednu rychlobruslařskou halu?
„Musí být obojí a vyvážené. Podporuji rychlobruslařskou halu a věřím, že pan premiér to má jako prioritu a brzy se to podaří rozseknout. Premiér ji slíbil a doufám, že to dobře dopadne. Tohle je ovšem věc a priorita vlády. Nebo skokanské můstky v Harrachově. Snad deset let tam nejsou schopni domluvit se, jak všechno vyřešit. Na NSA jsem zjistil, že jí patří pozemky pod můstky. Proč má mít NSA pozemky pod můstky? Navrhl jsem, aby město Harrachov dalo žádost státu a pozemky se převedly z NSA k nim. Ta má rozdělovat dotace, ne spravovat majetek. Město společně s krajem pak má zainvestovat do nových můstků. To je správná cesta. Jinak řečeno, potřebujeme mít ve velkých věcech systém. U malých musíme nastavit podmínky tak, aby se peníze dostaly i k těm slabším, kteří nepotřebují stovky milionů, ale jednotky nebo nižší desítky milionů.“
Halu pro Sáblíkovou či spíše Jílka lze vnímat jako politicko-marketinkový tah. Co myslíte vy?
„Nesouhlasím. Nebuďme skromní. Pokud tu máme sportovce, kteří opakovaně dosahují skvělých výsledků a musí trénovat v zahraničí, přičemž možnost pro dráhu bychom tu měli, tak proč ne? Přivedeme další děti, další sportovce na základě jejich vzorů. Jde o realistickou vizi i sen mnoha lidí. A pokud máme možnost jej splnit, udělám pro to maximum.“
Proto, že Česko sbírá olympijské medaile v rychlobruslení, se řeší výstavba arény. Takže pokud je sport mezinárodně úspěšný, dočká se z vašeho resortu finanční přednosti?
„Máme tradiční a národní sporty, které podporujeme a podporovat budeme. Ale proč se bránit něčemu, co má možnost rozvoje? Ministrovým úkolem je také řešit, zda tu jsou adekvátní podmínky pro sport, v němž jsme úspěšní, abychom do něj mohli přivést další a další děti a mládež.“
Olympiádu si u nás dovedu představit
Uspořádat v budoucnu olympiádu v Česku vám přijde velkým soustem?
„Byl bych špatným ministrem sportu, pokud bych si olympiádu u nás nedokázal představit. Otevřeli jsme veřejnou debatu, po olympiádě trochu usnula, ale budeme v ní pokračovat. Určitě si nemyslím, že bychom měli olympiádu pořádat sami. Možná bychom to dokázali, ale s obrovskými ztrátami. Ve spolupráci se Slovenskem, Maďarskem či Rakouskem si to dovedu představit. Tedy tu zimní.“
Alpské disciplíny, hlavně tedy sjezd, bychom těžko mohli pořádat v Česku…
„Teoreticky by mohly být na Slovensku, například snowboarding by se dal zvládnout u nás, to samé běžecké disciplíny nebo curling. V kombinaci některých zemí by to bylo rozumné. Mezi Milánem a Cortinou byla vzdálenost podobná jako mezi námi a salcburskými Alpami. Takže by to šlo. Jen je to strašně dlouhá budoucnost, to už budu asi v důchodu. Ale bylo by strašnou chybou, kdybych o tom aspoň nemluvil a nediskutovalo se o tom, nehledala se příležitost.“
Sparta míní na Strahově vybudovat fotbalový stadion pro zhruba 35 tisíc diváků. Vedle toho se diskutuje o možnosti výstavby národního stadionu. Jaký je váš názor?
„Je potřeba si sednout se všemi zúčastněnými stranami a podívat se na to, kde všude mají být národní centra jednotlivých sportů. Je třeba říct, že těch 8 miliard od státu, možná 9,5 pokud vše dobře klapne, je pořád strašně málo. Měli bychom se dostat dál. Někdo zmiňuje jedno procento z HDP, jiný zase jedno procento z výdajů či příjmů státního rozpočtu. To číslo by se pohybovalo okolo 25 miliard od státu. Nicméně bez soukromých investorů něco takového vzniknout nemůže.“
Celý rozhovor s Borisem Šťastným si můžete přehrát zde.
Zdroj: iSport.cz
