Sportovní prostředí musí být zdravé. Pomoci má iniciativa Trénujeme s respektem
České děti se hýbou méně než dřív. Fyzická kondice populace dlouhodobě klesá a obezita se stává jedním z největších zdravotních problémů země. Recept na tyto neduhy je nasnadě – více sportu. Klíčem jsou ale jednotlivé ingredience. Pohyb musí být pravidelný a dlouhodobý, a proto musí bavit. Děti se musí ve sportovním prostředí cítit bezpečně, respektovaně a motivovaně. A právě tady český systém selhává.
Každý třetí mladý sportovec v Česku má zkušenost s psychickým nátlakem, ponižováním nebo jinou formou nevhodného chování. Nejde o výjimky ani excesy jednotlivců, ale o systémový problém. Přesto český sport stále funguje v režimu „nějak to dopadne“. Bez jasných pravidel, bez povinného vzdělávání trenérů a bez funkční ochrany dětí.
Bezpečné sportovní prostředí není luxus ani „měkké téma“. Zatímco v zahraničí, například ve Velké Británii, Kanadě nebo severských zemích je takzvaný safeguarding (ochrana dětí a zranitelných osob ve sportu) zakotven v zákonech, kluby mají jasně dané postupy a odpovědnosti, trenéři musí absolvovat povinná školení a podobně, v Česku zůstává na dobré vůli jednotlivců. A řeší ho hlavně neziskovky – místo státu.
Děti sport neopouštějí kvůli lenosti
Realita sportovní praxe ukazuje, že problém není v tom, že by děti sportovat nechtěly. Právě negativní zkušenosti z dětství patří mezi hlavní důvody, proč děti se sportem končí – často definitivně. „Zájem o sport u dětí existuje. Co ale často selhává, je prostředí, ve kterém se pohybují. Pokud je sport spojený s tlakem, strachem, ponižováním nebo psychickým nepohodlím, děti u něj logicky nezůstanou,“ říká Markéta Pluhařová, zakladatelka neziskové organizace Trénujeme s respektem.
Ochrana dětí ve sportu formálně spadá pod Národní sportovní agenturu (NSA). Ta sice klubům nařídila jmenovat takzvaný safeguarding officery, ale bez jakéhokoli metodického ukotvení, bez financí, bez jasně daných kompetencí a bez požadavků na vzdělání. „Pouhá institucionalizace bez vzdělání a osvěty nikam nevede. Pokud chceme, aby děti ze sportu neodcházely zklamané nebo zraněné, musíme jít do hloubky – a systematicky,“ upozorňuje Pluhařová.
Když neziskovka supluje stát
Paradoxem je, že zájem o změnu je v českém sportu obrovský. Jen nepřichází shora. Kluby, trenéři i rodiče chtějí dělat sport bezpečně a s respektem. Chtějí, aby děti sport bavil a aby u něj zůstaly. Jen k tomu dlouho neměli žádné nástroje.
Iniciativa Trénujeme s respektem proto na vlastní náklady – s pomocí partnerů – vytvořila první a dosud jediný komplexní e-learningový kurz Safeguardingu v českém jazyce. Kurz s názvem Úvod do safeguardingu je určen trenérům, funkcionářům i rodičům a reaguje na reálné situace z praxe: psychický tlak, hranice motivace, komunikaci s dětmi, prevenci zneužívání moci i postupy při podezření na nevhodné chování.
Na jeho tvorbě se podíleli sportovní psychologové, lékaři, trenéři, bývalí sportovci i čtyři mezinárodně certifikovaní safeguarding officeři, vyškolení díky stipendiu od Trénujeme s respektem v programu Mezinárodního olympijského výboru.
Zájem o kurz roste napříč českým sportem – od malých oddílů až po elitní kluby. Třeba fotbalová Slavia Praha plánuje proškolit celý personál své mládežnické akademie. „V Kanadě, kde jsem léta působil, je safeguarding samozřejmou součástí sportovní praxe. Po návratu do Česka mě překvapilo, jak málo je tady tohle téma ukotvené. Tenhle kurz je kvalitní minimum, které může výrazně přispět ke kultivaci prostředí,“ vysvětluje Martin Vlk, vedoucí metodiky mládežnické akademie SK Slavia Praha.
Český svaz cyklistiky od ledna připojil absolvování kurzu k trenérským licencím typu B a C. Gymnathlon, všestranný sportovní program pro děti od 2,5 do 11 let, proškolí celý trenérský personál, tedy zhruba 200 trenérů. I další sportovní oddíly napříč sporty (např. triatlon, plavání, krasobruslení, basketbal, atletika aj.) aktivně poptávají zapojení e-learningu. Zájem o implementaci safeguardingu do klubového vzdělávání projevila také AC Sparta Praha. „Pro nás je to jasné potvrzení, že český sport je připraven na změnu. A věříme, že si to uvědomí i stát, jehož zapojení by nám bezpochyby pomohlo tuto změnu iniciovat rychleji a šířeji,“ dodává Pluhařová.
Bezpečí není nadstandard
Safeguarding není o „přehnané korektnosti“ ani o hledání viníků. Je o prevenci, jasných hranicích a odpovědnosti dospělých. Sport už zdaleka není jen o fyzickém výkonu a medailích. Ani debata o obezitě a fyzické kondici dětí se dnes neobejde bez otázky kvality sportovního prostředí. „Pokud děti ze sportu odejdou ve dvanácti nebo třinácti letech, už je k pohybu často nikdo nevrátí. A to má přímý dopad na jejich zdraví v dospělosti,“ upozorňuje Pluhařová.
Česko dnes stojí před jasnou volbou: buď začne ochranu dětí ve sportu brát jako součást veřejného zájmu o zdraví populace, nebo dál nechá řešení na jednotlivcích a neziskových organizacích. Nejde ale o jednorázové ani krátkodobé řešení. Jde o přístup, který ovlivní celou generaci.
Zdroj: iDnes
