Pavla Vadlejchová: Rodiče a děti cvičí v Louce už 40 let

27.02.2017 14:59

Několik generací cvičenců zaplnilo v sobotu sál kulturního domu v Louce u Litvínova. Stalo se u příležitosti 40. výročí založení oddílu Cvičení s dětmi při TJ Baník Louka.

FOTO: Sál kulturáku v Louce obsadily generace cvičenců

Při setkání nechyběla hlavní aktérka dlouholetého cvičení s dětmi Pavla Vadlejchová, ani ti, kteří stáli v roce 1977 u založení oddílu. Ve většině případů dnes cvičí se svými ratolestmi v oddíle jejich děti.

„Za dobu existence prošlo naším oddílem 221 dětí," prozradila v úvodním proslovu zakladatelka Pavla Vadlejchová, která den předtím za svou dlouholetou činnost převzala ocenění od České unie sportu.
V průběhu setkání se vzpomínalo na kronikami, soutěžilo, tančilo, proběhly i ukázky cvičení, ale hlavně srdečně bavilo.

Autor: D.Edvard Beneš

Díky spartakiádě už 40 let cvičí v Louce rodiče s dětmi

Tradici společného sportování založila v obci blízko Litvínova Pavla Vadlejchová. Cvičení s dětmi vede po celou dobu, už za ní chodí třetí generace.

Čtyřicet let už trvá tradice cvičení rodičů s dětmi v malé obecní tělocvičně v Louce u Litvínova. A celých čtyřicet let ukazuje maminkám a tatínkům, jak se svými potomky cvičit, Pavla Vadlejchová. Dlouholetá cvičitelka za svou dobrovolnou činnost a nadšení dokonce v roce 2014 obdržela ocenění od Českého olympijského výboru. „Chytlo mě to v roce 1975, kdy jsem cvičila v Litvínově na spartakiádě se svou neteří. Už o rok později jsem v Louce založila kroužek cvičení rodičů s dětmi,“ vzpomíná Pavla Vadlejchová na začátky rodinného cvičení, jehož 40. výročí se bude slavit 25. února v kulturním domě v Louce.

Čím je vaše cvičení odlišné od jiných sportovních kroužků?
Pro rodiče nebo prarodiče je toto cvičení specifické v tom, že se dětem hodinu intenzivně věnují. Chodí k nám děti od dvou do pěti let. Dříve chodily až do šesti let, ale už je to pak nebaví.

Vy jste cvičení na podzim 1976 zakládala. Co vás k tomu vedlo?
V roce 1975 jsem cvičila v Litvínově na spartakiádě se svou neteří. Chytlo mě to a v roce 1976 jsem založila kroužek cvičení rodičů s dětmi. S tímto způsobem cvičení přišla ale už v roce 1965 v Praze docentka Jana Berdychová. Odtud se pak rozšířilo do celého světa.Já sama cvičila od malička, kdysi dávno jsem chodila na gymnastiku, pak na cvičeníse ženami. Od spartakiády jsem se vrhla na cvi čení rodičů s dětmi, protože děti, hlavně ty malé, mám moc ráda.

Takže jste na kroužek brala i své děti?
Ty dvě větší už ne. Ale s tím nejmladším jsem cvičila, protože jsme si ho pořídili právě kvůli spartakiádě.

Až takhle vás to pohltilo?
Já tehdy pracovala v mateřské škole jako kuchařka a ve volném čase jsem pořád ráda cvičila. Nebyl pro mě problém si ve školce vybrat nějaké šikovné dítě, se kterým jsem mohla cvičit. Tenkrát to bylo tak, že spartakiáda se začala připravovat dva roky dopředu a rok před spartakiádou začal nácvik v tělovýchovných jednotách a mateřských školách. S kolegyní z Mostu jsme jezdily a secvičovaly. V roce 1980 jsem ale opět viděla na spartakiádě cvičení žen s dětmi a když jsme jely domů, řekla jsem: Holky, příští spartakiádu chci cvičit se svým. První dvě děti už byly na cvičení velké, tak jsem si pořídila třetí.

Vedly jste i okresní nácviky?
Ano.Jezdily jsme do Brandova, na Meziboří, různě po obcích, kde to začínalo. Pak se dělalo oblastní kolo v Litvínově a na závěr byla okresníspartakiáda. Z hygienických důvodů se s touto skladbou nejezdilo do Prahy, pro malé děti by to nebylo vhodné, tam cvičil jen Středočeský kraj a Praha. Pro nás to končilo okresem. Já jsem cvičila s dítětem od kamarádky, ale když přišlo na hlavní program, tak se stalo, že dítě onemocnělo a já neměla s kým cvičit. Tak jsem se rozhodla, že budu mít vlastní.

Kolik dětí k vám během let chodilo?
Od roku 1976 do roku 2006, kdy se slavilo výročí 30 let, to bylo dohromady 123 dětí. Zdá se to málo, ale ony chodily dva až tři roky. Navíc kapacita je opravdu omezená, v naší malé tělocvičně jich moc najednou být nemůže. Když mám 19 dětí s rodiči, jako teď, tak je to příliš a musíme je rozdělit na dvě skupiny. Za posledních deset let jich přibylo 98.

O čem cvičení je? Aby se děti hýbaly, nebo aby byly s rodiči při nějaké činnosti?
Aby byly s rodiči a při tom se protáhly. Obojí dohromady. Je důležité, aby se rodiče dětem opravdu věnovali, nemohou je nechat běhat po tělocvičně. 

Vy ukazujete cviky a oni podle toho cvičí s dětmi? 
Ano. Postupně jsem si udělala trenérské třídy, až jsem nakonec získala certifikát na cvičitelku I. třídy. Děláme protahování, skákání, s hudbou i bez ní, se poustou náčiní. Aby to bylo pestré a každá hodina jiná. Děláme třeba překážkovou dráhu, to mají děti velmi rády.

Cvičení jste pořádala jen v Louce?
Dělala jsem cvičení i ve škole v Litvínově, na jazykovce, pak pro Sokol. Potom už toho bylo moc. Teď mám dva oddíly tady a dva v Litvínově na sportovní škole. A to mám ještě na starost zdejší tělocvičnu, protože jsem předsedkyní Tělovýchovné jednoty Baník Louka.

Vrací se vám do kurzů někdejší malí cvičenci se svými dětmi?
Těch je! Je asi sedm těch, kteří chodí už ve třetí generaci. Chodila maminka s dítětem, pak to dítě a to teď vodí svoje dítě. (smích) Takže babička, dcera i vnouče. 

Jde hlavně o místní lidi, nebo za vámi někdo i dojíždí?
V poslední době začalo hodně lidí jezdit odjinud - z Litvínova, Braňan, Mariánských Radčic, Meziboří i z Oseka. Váží si toho, protože něco takového není obvyklé. Jsou kroužky, kde si hrají děti, ale maminky si povídají. Tady spolu intenzivně cvičí, jsou v tělesném kontaktu, komunikují spolu. Dřív to byli hlavně místní lidé, ti chodí pořád. Ale už je jich tak čtvrtina, tři čtvrtiny dojíždějí. 

Jak bude probíhat oslava výročí?
Na tuto oslavu jsem dostala finanční podporu od obecního úřadu, mám objednanou reprodukovanou hudbu. Budeme cvičit s dětmi na velkých míčích. Jsou to
menší děti, není snadné s nimi něco nacvičit, a tak spíš ukážeme, co normálně děláme v hodině. 

Čtyřicet let cvičení oslavíte tím, že budete cvičit? 
Je to tak na pět minut. Pak mám domluvenou bývalou cvičenku, která dnes sama cvičí ženy a děvčata, a něco nám předvedou. Budeme dělat sportovní soutěže, ukážeme také kroniky, nějaké diplomy a ocenění, které jsme za ty dlouhé roky dostaly.

Autor: Tomáš Kassal