Olympijské hry v Praze? Tři pokusy v historii, teď je to komická utopie

19.08.2024 09:20

Češi si už třikrát pohrávali s myšlenkou hostit olympijské hry. Dnešní situace, pár dní po skončení svátku pod pěti kruhy v Paříži? Kdepak, takřka nikdo se neodváží ten nápad jen vyslovit. Na globální sportovní akci tady nejsou podmínky ani nálada.
Zdroj: Vizualizace se svolením ADNS

Je to týden, co před zraky celého světa slavnostně zhasl oheň v Paříži a štafetu převzalo americké Los Angeles.

Pár nadšenců se asi zasnilo: Mohla by uspořádat takovou akci v blízké době také Praha, případně Česko, s někým?

„V dohledné době tuto ambici vnímám jako komickou utopii. Momentálně si to Česko z mnoha důvodů nemůže dovolit. Jednak stát má zatím sport trochu jako nechtěné dítě, a jednak nedokážu si představit, že by někdo z politiků s takovou věcí vystoupil,“ vyjádřil se pro Deník ohledně hypotetického pořádání pražské olympiády šéf České unie sportu Miroslav Jansta.

Praha se přitom v historii ucházela o olympijské hry hned třikrát. Poprvé se tak stalo zhruba před sto lety, kdy se však sportovci sjeli podruhé v dějinách do Paříže. Plány k organizaci akce pod pěti kruhy znovu oživly v 60. letech minulého století, přičemž vše mělo vyvrcholit v roce 1980. Metropoli z komunistického období dokonce zbyl i jeden hmotný pozůstatek – olympijská stavba v podobě hotelu Olympik na Invalidovně. Poslední záchvěv se objevil teprve nedávno, konkrétně v roce 2007 za primátorování Pavla Béma (ODS).

Tehdejší pražské zastupitelstvo společně s radními zvedlo ruku pro kandidaturu města. Zraky se upínaly k termínům 2016, či 2020. Jenže… Zůstalo pouze u drahého plánování. Na papíře. Přípravy rozhodně nebyly zadarmo a dle oficiálních zdrojů vyšly na 70 milionů korun. Někdejší zastupitel Jiří Witzany pak sumu odhadl na 100 milionů.

Nejsou finance ani infrastruktura

Sem tam se podobné nápady objeví i v současnosti. Nedávno přišlo téma na přetřes kvůli olympiádě v Paříži.

Dominik Stroukal, ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády, v podcastu Livesport Daily pronesl: „Asi bychom se o tom bavit mohli, i když dneska jsou olympijské hry tak velké, už jenom ti sportovci a ten celý aparát kolem, že si nedokážu představit, že bychom to v Čechách zvládli.“ Jedním dechem ale dodal, že by se jako první muselo vyřešit financování a například i participace soukromého sektoru.

Reakci ze sportovního prostředí znáte. „Překážek je celá řada. Zaprvé tu nedávno již velká akce byla v podobě MS v lyžování, a skončilo to fiaskem po všech stránkách. Zadruhé nemáme infrastrukturu ani pro domácí potřeby. Zatřetí ekonomika a státní rozpočet Česka na to nemá kapacitu, ani vzdáleně. To by se musel radikálně změnit koncept her a v Česku by se konala jedna, dvě soutěže, ale to nelze předpokládat. Pro velké akce máme pouze O2 arénu,“ uvedl největší limity Jansta.

Česká republika v současnosti postrádá stadion s odpovídající kapacitou pro OH. Eden, Letná či jiné tuzemské stánky a jejich ani ne dvacetitisícové maximum zkrátka nestačí. Je třeba uvést věci na pravou míru. Ve výstavbě sportovní infrastruktury jsme jako země zaspali. Třeba Maďarsko nebo Portugalsko, tedy podobně velké evropské státy jako Česko, velký stadion mají.

Naděje vysvítá ohledně projektu fotbalové Sparty, která plánuje otevřít zbrusu novou arénu okolo roku 2035 na pražském Strahově. Nová hala už dokonce roste v Brně.

Žádný z připravovaných projektů se nicméně ani zdaleka nepřibližuje odpovídajícímu počtu křesel pro případnou olympiádu. Jenom pro srovnání, Pařížský Stade de France, v němž se nedávno blyštilo pět kruhů, disponuje více než 80 000 sedadly.

A to je jediné sportoviště. Olympijské hry dnes kombinují zápolení v 32 sportech (48 disciplínách)!

Ještě palčivější problém však představují peníze. Stát posledních několik let v řadě dle oficiálních údajů ministerstva financí vykázal značně schodkové rozpočty. Ty se pohybovaly a stále pohybují v mínusu vyšších stovek miliard korun.

Například v onom roce 2007, kdy se hlavní město o LOH ucházelo, hospodařila země v absolutních číslech lépe než nyní. Od té doby navíc olympijské podniky ještě nabobtnaly. Spolufinancování by zřejmě leželo i na bedrech samospráv a soukromého sektoru. Bez státních chlebodárců by se však tuzemská olympiáda zcela jistě neobešla.

Co obrovitánskou událost pořádat společně s více zeměmi? „Je potřeba vidět, že hry i šampionáty kolektivních sportů jsou drtivě nákladné akce. Myslím, že sdílení akce mezi více státy bude správná cesta, protože čím dál méně ekonomik si je může dovolit,“ podotkl předseda České unie sportu.

Česko, Slovensko, Polsko a Rakousko. „To jsou země, které by tedy dohromady dokázaly ve středoevropském prostoru něco udělat. Ale já bych možná radil, počkejme si po několika dalších olympijských hrách (…),“ řekl Stroukal. Podobný scénář by se z logiky věci jevil jako reálnější než v případě samostatné české kandidatury.

Podívejme se na případná pozitiva hypotetické olympiády v Česku. Ta by zpropagovala nejen samotné sportovce, ale i celou zemi. Vezměme v potaz, že se z vrcholného podniku jednou za čtyři roky stává nejsledovanější globální událost na světě, která se pyšní miliardovými dosahy v počtu sledujících. Do srdce Evropy by se obrátila pozornost nejenom za hranicemi, ale i doma. Třeba u těch nejmenších, kteří by mohli olympioniky následovat, hýbat se a sportovat. Síla historického odkazu Zátopka, Šupčíka, Čáslavské a mnoha dalších by nabrala zcela nový spád.

Sama olympiáda ke zlepšení mládeže nevede

Jansta si ale nemyslí, že by samotná akce pod pěti kruhy výrazně přispěla ke zlepšení výsledků v mládežnickém sportu, o němž se poměrně často diskutuje: „Nepovažuji to za relevantní bod k diskuzi. Pořádání čehokoliv vám bez následné péče nic nezajistí. U nás nejdříve musíme vybudovat infrastrukturu, systém výchovy mládeže a péče o sport. A zejména pak změnit pohled politiků a státu na význam ekonomických benefitů ze sportu a zdravý způsob života spojený s celoživotním aktivním pohybem. Vnímám, že čím dál více politických reprezentantů si začíná uvědomovat, jak katastrofálně jsme v této oblasti zaspali.“

„Ale také vnímám, že nemají odvahu to přiznat a přijít se systémovým řešením. Teď je atmosféra pod tíhou argumentů České školní inspekce (katastrofální úroveň zdatnosti dětí, nedostatek personálu do silových složek státu, nezvladatelné náklady na zdravotní systém pod tíhou civilizačních chorob). Konečně i po neúspěchu při reprezentaci Česka na hrách v Paříži by se věci mohly začít rychleji posouvat,“ dodal.

Pravdou zůstává, že v posledních letech vnášela jenom hrstka vrcholných politiků do veřejného éteru tématiku sportu, pokud vůbec nějací. Čím to? Nosné téma s sebou nenese silnou voličskou skupinu, kvůli které by měli státní představitelé prioritní zájem na tom, aby se věci hnuly kupředu. Občané ve volbách jednoduše sportu nepřikládají takovou váhu jako třeba důchodům.

„My v České unii sportu pro aktivaci celé společnosti uděláme maximum. Teď potřebujeme zlepšit podmínky v klubech na práci s mládeží, věnovat se více tělesné výchově a pohybu na školách, pracovat lépe s talentovanou mládeží a investovat do infrastruktury. Jinak u nás sport neposuneme,“ přiblížil předseda České unie sportu.

Mimochodem, když už se v Česku může pravidelně konat velká akce, jako třeba MotoGP v Brně, objeví se spousta důvodů, proč je zbytečná a drahá. „Přitom generovala spoustu peněz, které díky hostům - turistům přitekly do státní pokladny. Ale politici prostě tyhle benefity absolutně nevnímají,“ dodal Jansta ke konání velkých tuzemských podniků.

Co z toho plyne? V současnosti je pořádání olympijských her v Česku nereálné. Schází finance, potřebné zázemí i politická podpora. Benefity megalomanské akce v tuzemsku by se jistě našly, mínusy však v tuto chvíli jednoznačně převažují.

Podívejte se na pořad Adama Gebriana o "pražské" olympiádě v roce 1980.

Související články

Zdroj: denik.cz